Šachy

Šachové dění na Valašsku

Zprávy

DRÁŽĎANY 2008 POHLEDEM ČESKÉHO KAPITÁNA

NA NOVÁ PRAVIDLA NEÚSPĚCH SVÉST NEMŮŽEME
Naší mužské reprezentaci se na letošní olympiádě v Drážďanech nedařilo tak, jak si představovala a jak očekávala naše šachová veřejnost. Umístnění na turnaji roku neodpovídá našim šachovým tradicím ani skutečné síle našeho týmu. V 11kolovém klání jsme 6krát zvítězili, 4krát prohráli a jednou remizovali a se 13 body jsme obsadili až 38. místo. Musíme se zamyslet, proč k tomu došlo, aby se příště něco podobného neopakovalo. Nabízím několik minipohledů na olympiádu a dění za šachovnicemi.
PŘED OLYMPIÁDOU…
To, že se olympiáda uskuteční letos v Drážďanech, bylo známo už od roku 2004, kdy na kongresu FIDE během olympiády v Calvii porazili Němci další kandidáty z Estonska (Tallin). Příprava byla standardní, zajišťoval se vhodný hotel, doprava na místo a další maličkosti. Vše jako dříve, nic se nezanedbalo.
SESTAVA
I když máme některé další kandidáty reprezentace, tak zvolená sestava pěti v současnosti nejsilnějších šachistů České republiky (Navara, Hráček, Láznička, Babula, Štoček) byla správná. Po dvouleté pauze se do týmu vrátil Jiří Štoček.
FORMA HRÁČŮ
Bohužel nebyla ideální. Jsem spokojen s hrou Davida Navary ve druhé polovině soutěže (partie Navara – Hernandez, Villamayor – Navara a Navara – Sasikirian se mi moc líbily a poznával jsem v nich starého dobrého Davida N.), částečná spokojenost je se Zbyňkem Hráčkem. Ostatní hráči se bohužel nevyvarovali několika osudových přehlédnutí. Jirku Štočka lze částečně omluvit v partii 3. kola – nastoupil po nepříjemné nemoci, škoda ale zaváhání v zápase s Indií. Vlasta Babula chyboval v zápase s Norskem, Viktor Láznička s Mexikem a Kolumbií. Na některých hráčích našeho týmu jsem pozoroval „přemotivovanost“ – moc chtěli zahrát dobře, snažili se, ale efekt byl opačný. Především to sedí na Viktora, který zaznamenal letos několik velmi pozoruhodných výsledků (Kalkata, Plovdiv, Liverpool) a chtěl se předvést i v Drážďanech.
NÁLADA V TÝMU
Marek Vokáč sice ve své olympijské analýze na webových stránkách Prvního novoborského šachového klubu píše, že po neúspěších se mužstvo utápělo v nervozitě, depresi a beznaději, ale to byl asi spíš takový básnický obrat. Nic z toho není pravda. Nálada byla velmi dobrá, podobně jako na všech předcházejících akcích. Neúspěšné výsledky jsme chtěli napravit dobrým fi nišem, v mužstvu bylo odhodlání a chuť vše ještě změnit. A právě za to bych chtěl všem hráčům velmi poděkovat – až do posledního tahu nic nezabalili a snažili se o co nejlepší umístnění.
KLÍČOVÉ MOMENTY
S trochou nadsázky lze za klíčové momenty označit všechny zápasy, ve kterých se nebodovalo naplno. Zápas s Litvou se měl vyhrát – byla to jediná slabší chvilka Zbyňka Hráčka na olympiádě a Rozentalis zařídil vyrovnání. S Maďarskem se prohrálo vysoko – v tomto smyslu byla klíčová partie Jirky Štočka s Berkesem, která se pro nás zprvu vyvíjela velmi dobře, pak se ale bílý útok zasekl a bylo to. Zápas s Kolumbií lze stručně popsat takto: čtyři lepší hráči mají čtyři lepší pozice a vytěží z nich jen 1,5 bodu! Všechny partie byly dlouhé, všech 8 hráčů prakticky nevstávalo od šachovnice. Kolumbijci sehráli životní utkání, dokázali, že v šachu se všeobecná úroveň hodně zvedla. Zápas s Norskem – David má hodně těžkou úlohu proti asi nejnadanějšímu šachistovi na světě s černými figurami. Kontrovat bychom mohli na 4. šachovnici, ale Vlasta Babula se nakonec nerozhodl pro perspektivní oběť fi gury a v rovné pozici nastavuje materiál. Indie – David Navara prohání soupeře, může ho zmatit, nakonec ho ale omilostní, Jirka Štoček si vybírá další slabou chvilku a Viktor Láznička nastavuje po nadějném průběhu celou věž.
DRÁŽĎANY JSOU TAK BLÍZKO…
Hodně fanoušků z České republiky využilo příležitost vidět na vlastní oči boje na šachové olympiádě. Mrzelo nás, že jim nemůžeme nabídnout nějaký atraktivní zápas a naši dobrou hru. Kdyby se týmu dařilo, určitě by na nás měla přítomnost fandů pozitivní vliv. Ale nešlo nám to. Takže byli fanoušci, kteří říkali: „Kluci nevadí, bojujte dál!“ a byli i tací, kteří říkali: „No vy to hrajete, to je hrůza!“
VÍRA
Teprve když Viktor Láznička zahrál v zápase s Indií tah g4-g5?? a ztratil věž, přestal jsem věřit v úspěšný výsledek na olympiádě. Do té doby stále existovala reálná šance porazit Indii 2,5:1,5, zvítězit i v posledním kole a skončit ještě relativně slušně. Není to totiž na olympiádách nic neobvyklého, že mužstvo hraje průměrně a po úspěšném fi niši skončí nakonec dobře. Myslím, že i všichni naši hráči do posledního momentu věřili v takový výsledek.
KAPITÁN
Samozřejmě je zcela na místě se ptát, do jaké míry může za neúspěch kapitán mužstva, tedy já. Na schůzce našeho mužstva po zápase s Indií,kdy jsme klesli na hrůzostrašné 51. místo a bylo jasné, že olympiáda skončí neúspěchem, jsme se s hráči bavili i o tomto aspektu. Kapitán je vždy odpovědný za umístnění týmu. Zatím analyzuji své kroky a přemýšlím, jestli jsem někde mohl něco udělat lépe.
NOVÁ PRAVIDLA
Olympiáda v Drážďanech byla skutečně revoluční – vyzkoušelo se hned několik nových pravidel. Zmíním jen dvě, které měly přímý dopad na naše konečné umístnění. Olympiáda se zkrátila ze 14 kol na 11 (dosud se pouze dvě olympiády hrály z různých důvodů na 13 kol – Elista 1998 a Turín 2006). Toto rozhodnutí je špatné – čím více kol, tím větší šance na objektivnější výsledky ve všech patrech turnajové tabulky. Hrát při téměř 150 týmech jen na 11 kol nahrává náhodným závěrečným turnajovým výsledkům. Tvrdím, že kdyby se turnaj hrál na 13 nebo 14 kol, naše mužstvo by se ještě dokázalo vrátit na slušnou pozici okolo 20. místa. Cítil jsem vnitřní sílu týmu. Zároveň se ale domnívám, že FIDE ponechá z ekonomických důvodů v platnosti současnou podobu. Organizátoři hradí při olympiádách téměř vše a to byl ten hlavní důvod pro zkrácení turnaje. Další novinkou byl olympijský sonnenborn – první pomocné kritérium, podle něhož se i losovaly dvojice pro jednotlivá kola. I proto jsme nesmyslně hráli v 10. kole s Indií, ačkoliv jsme byli v dané bodové
skupině dvě nejvýše nasazená mužstva. Olympijský sonnenborn byl součin zápasových bodů soupeře a skutečných bodů, uhraných s tímto soupeřem (příklad: zápas Česko – Kolumbie 1,5:2,5, Česko získalo v turnaji 13 bodů, Kolumbie 12. Česko si připočte z tohoto zápasu 12x1,5 = 18 bodů pomocného hodnocení, Kolumbie 13x2,5 = 32,5 bodu pomocného hodnocení). Od konečného součtu se pak odčítal nejslabší soupeř. Vysoká výhra s outsiderem tak dávala více bodů pomocného hodnocení než remíza 2:2 s Arménií či Ruskem. Navíc byl turnaj první dvě kola imaginárně rozdělen na dvě poloviny a týmy z každé hrály mezi sebou, což také nahrávalo náhodnosti pomocného kritéria. Protestů bylo hodně, i autor systému uznal, že takto to je špatně a na příští olympiádě se už takto hrát nebude – systém má být inovován.
ZÁVĚR
I když nová pravidla – především zkrácení celého turnaje – asi trochu ovlivnila naše konečné umístnění, domnívám se, že předvedená hra českého celku nebyla na obvyklé úrovni a do vysněné šestnáctky nejlepších týmů bychom se tentokrát stejně nedostali. Musíme se nad tím zamyslet a snažit se, aby to příště dopadlo lépe.

IM Michal Konopka,
kapitán družstva ČR
Žádné komentáře
 
Šachové dění na Valašsku